Filipínské jógování 2019
Z kraje roku 2019 proběhla naše další cesta, znovu je nás 20 a znovu se lidé, které na své cestě potkáváme diví, jak spolu můžeme vydržet . Skupinu tvoří "staré známé" účastnice zájezdu a pak jako každým rokem nové tváře, a znovu je na nás, jak se spolu na skoro tři týdny sžijeme, nakolik budeme schopné se respektovat a udělat si vzájemně výlet hezkým.
Filipíny nás všechny do jedné nadchly, cestování mezi ostrovy, z nichž na každém ze čtyř plánovaných jsme pobyly pár dní nebralo konce našemu údivu, nadšení a okouzlení. Jak krásou a neustále se měnícím charakterem přírody, tak čistotou, která byla oproti ostatnímu východu výrazná až, a to vlastně nejvíce, po něžnou a kultivovanou povahu místních lidí.
Přiletěly jsme po náročném a dlouhém letu do Cebu. Cebu City je starší než hlavní město Manila a je také druhým největším filipínským městem. V minulosti bylo městem králů a vůbec první španělskou usedlostí na Filipínách. Dnes je významným obchodním přístavem, ale hlavně turistickým rájem. Získalo si pověst nejoblíbenějšího filipínského turistického centra. Je to ten východní šrumec, ale v mírném slova smyslu. Ze Cebu jsme pokračovaly busem a dále trajektem na Bantayan, ostrov ležící severozápadně od Cebu. Tenhle ostrov je jedním z malých rájů Filipín, kde jsme relaxovaly a cvičily, s místními rybáři prozkoumaly okolní ostrovy a čtvrtý den se přes Cebu posunuly na další ostrov. Bohol, to je opravdová exotika – filipínský ostrov s běloskvoucími plážemi, s hebkým korálovým pískem. Tenhle malý ostrůvek je obklopen nejrozmanitějším mořem, plným korálových útesů. Tady už jsme si půjčily skůtr, abychom mohly prozkoumat okolí a najít pro skupinu místa, která nejsou na žebříčku navštěvovaných atrakcí místních CK a podařilo se. Loboc River, kde jsme našly oázu klidu v místním lese, vodopády, kde jsme se vyřádily, aniž bychom čekaly ve frontě turistů, nezapomenutelná místa, příroda měnící se každým okamžikem, tyrkysově modrý Loboc, to nám zůstalo vtisknuté do srdce napořád.
Zajely jsme i na Chocolat hills - 1776 perfektně tvarované homole, jako by je cukrář odlil z čokolády. Tak vypadají Čokoládové kopce na ostrově Bohol. Kopce samozřejmě nejsou z čokolády, ale z vápence, který je pokryt travou. Ta v průběhu období sucha hnědne a díky tomu vypadají kopce jako z čokolády. Některé z nich mají výšku kolem 150 metrů. Jsou také opředeny mnoha legendami, někteří lidé se dokonce domnívají, že to jsou ve skutečnosti pyramidy emitující proudy energie na vzdálené planety ve vesmíru. Místní legenda zase říká, že jde o pozůstatek bitvy dvou obrů, kteří po sobě házeli skalami.
Z Boholu jsme se pátý den přesunuly na další Ostrov Siquijor, a i tady se naše slovní zásoba zúžila na pouhé "áách, to je nádhera, hele, dívej, no to není možný, Bože!!!" [smiley] skoro nešlo užít jiná slova, obsáhla vše, co jsme v těch momentech v sobě měly. Tady už nás na skútry naskočilo více, výprava se trochu otřepala a ostrůvek jsme za tři dny zvládly prokřižovat celý. Hory, doly, vodopády a motýlí farmy, nedělní mše v malé horské vísce, při které jakoby se zúžila dírka v krku jak brala za srdce. Byly jsme i na místní street párty - Filipínci mají skvělé kapely, žádné karaoke, ale opravdu za to umí zabrat. Nakonec jsme přejely lodí a busem do Oslobu, kde jsme ve čtyři ráno vyrazily na potápění s Velrybími žraloky, a přestože je to turistická atrakce obřích rozměrů, žraloci jsou krásní, do zátoky plují dobrovolně za krmením, které jim pořadatelé házejí z bárky. V průměru metrová tlama a laskavý pohled očí, který je na dotek pod vodou, ocas 8 mi metrového giganta, který Vás jemně pohladí, stojí za to je zažít. Filipíny nás nadchly a jistě to nebyla poslední výprava.
